Historie Paseky
Název vsi svědčí o novější kolonisaci, jako všecky Lhoty a Újezd, Oseky, Přiseky, atd. Ke jménu připojuje se obyčejně přívlastek, značící místo, kam přísluší např. Jaroslavské Paseky na Holešovsku, nobo Jimramovské (N. Město), podobně se naše Paseka původně jmenovala Těchanovská (r. 1380: Techanez villa seu alio vulgari Passeka, G. D. M., XL. 158), nebo Nový Těchanov (Novum Cechans) v biskupské listině litomyšlské z r. 1351. Již v lením rejstříku biskupa Konráda z r. 1326 (C. D. M., VII. 840), uvádí se dvojí Tchechanow, osad založených od jistého Těchana, který se v listinách kostela olomouckého vyskytuje s polatiněným jménem Techontius v l. 1267-1313. Byl farářem u sv. Petra, pak kanovníkem v Olomouci. Jak jinde již častokráte uvedeno bylo, patřila krajina při levém břehu Oskavy u Sokolomě kostelu olomouckému až daleko do hor k Německé Huzové. K tomuto lennímu zboží patřilo původně také okolí hradu sovineckého, tudíž i Paseka.
Na Pasece věnoval po prvé r. 1373 Pavlík ze Sovince své manželce Kačně z Kunštátu vdovi věno. Paseka byla příslušenstvím hradu sovineckého od r. 1370 a brala tak podíl na osudech tohoto hradu.
Ves leží 10 km sv. od Uničova na dobré, výnosné půdě a slula vždy zámožnosti. R. 1326 bylo zde již počítáno 24 lánů orné půdy, 2 krčmy a mlýn. Podle urbáře sovineckého z r. 1609 bylo tu 77 samostatných usedlých hospodářů, z nichž 30 půlláníků, 12 tři čtvrtiny láníků, ostatní byli jednou čtvrtinou nici a jen 8 domkařů. Všichni osadníci měli ryze česká jména až na 18 hospodářů; byla tudíž Paseka v XVL. Stol. Ještě převážně českou vsí. V polovici XVIII. Stol. Bylo 49 sedláků a 18 čtvrtláníků, ale již valně poněmčených.
Podle urbáře z r. 1609 platilo se v XVI. Století v Pasece z jedné čtvrti lánu vrchnosti o sv. Jiří a sv. Václavě 5gr. 2 den., 3 vejce o velkonocích, 3 kuřata o vánocích, ovsa o vánocích 2 čtvrti. Domkaři po 3 gr.; výkupu za stráž na hradě Sovinci platila rodina po 4 gr. ročně. Robota: Dva dny úhor orati, vláčeti, pro vesno orati, den podmítati a orati a všechno obilí, které naroste tam, kde orali, sekati, sbírali, hrabati, vázati, v mandele skládati a do stodoly voziti. Jiné povinnosti byly: hnůj voziti, seno sklízeti, ročně každý 6 vozů dřeva na hrad Sovinec dovézti, na lov choditi, místo od úmrti 7 tučných kyt a jiné pocty o svátcích dávati, o sv. Michalu 2 dobré krávy.Válka 30letá změnila sociální, náboženské a národnostní poměry ve vsi důkladně, ač netrpěla tolik, jako Troubelice a Šumvald. Mimo 69 osedlých s 2170m, polí bylo ke konce XVII. stol. 19 nově osedlých se 775 m. Zachovaly se obce, účty z r. 1680, v nichž poznamenáni jsou všichni poplatníci pasečtí.
Na úrodné nivy pasecké usazoval Něm. Ryt. řád z hor lidi, kteří tak mnoho válkou neutrpěli.R. 1678 byli ve vsi 21 jedné poloviny l. po 120 m., jež náležely Kristiánu Bruckmullerovi, rychtáři, a Jiřímu Mikšovi, 4 jedné poloviny l., 4 devět osmin l. po 90 m. (jeden patřil Pašilkovi), tři čtvrtiny l. s 60 m. byl Mazánkův (r. 1749 Massanig), několik pět osmin l. po 50 m., na nichž hospodařili také Bílý, Mikš, Kristián Rotter dř. Havel Truhlička, Hanuš Vávra, Štěpán Bláha, Jiří Langer dř. Pavel Macháčka, Jiří Sulej, Petr Gewall dř. Matouš Kromej (Chromej), Jakub Príšil, Pavel Lavač (v urb. R. 1609: Hlaváč), Jan Sumbera, Vavřinec Vělška (v urb. R. 1609: Vělek). Jan Machatčka dř. Letecky pohledHanuš Schwartzer, Jiří Schutz dř. Jiří Podnička (r 1609: Putnička); do 1749 na domě Vávrově usadil se Bischoff, Bláhově Miksch, Sulejově Schutz, Havlově Jahn, Bláhově Lammel, Vělškově Joseph, Macháčkově vdova Schmatzerová, Prášilová Langer, Bláhově Reschner; tak se ponenáhlu stále poněmčovalo. Tehdy měli poddaní 1979 šest osmin m. polí, 974 m pustin, 73 tři osmin m. zahrad, luk pod 132 jedna čtvrtina v. sena a 32 polovin v. otavy, rychtář špatnou zahradu u staré olejny; nepěstoval se ani len ani konopí; mlýn ve vsi byl na nestále vodě. V obec. Účtech z r. 1680 vyskytují se jen ta jména stará pův. Česká: Miksche (Mikeš), Blaha (Bláha), Machatschka (Macháček). Mezi 96 jmény bylo r. 1680 pouze 20 jmen českých, z nichž dosud jméno Miksch je v Pasece velice rozšířeno.R. 1793 bylo ve vsi 126 domů, 806 obyvatel, v r. 1839 135 domů a 1004 obyvatel, v r. 1900: 142 domů, 998 kat. obyvatel, z nichž 989 Němců, 9 Čechů, kteří se většinou sem přiženili.Paseka se rozkládá po obou stranách potoka zvaného Trankbach, který pramení na lukách u Jiříkova. Část obce stojí v údolí mezi horou Karlovskou a pohořím, jež zvedá se mezi Něm. Huzovou a Šternberkem, část jest založena na rovině.Obec byla nazvána Pasekou pro polohu svých polí, které se táhnou jižně lesů na mírném svahu, kde za stara mohly býti příhodné pastviny, jinak jsou hory u Paseky velmi srázné. Průvodní půdorys jeví ráz pokročilé kolonisace.
Domy stojí v řadě vedle sebe po obou stranách potoka, vroubeného četnými ořechovými stromy, které jsou vůbec zvláštností této bohaté vsi. Pole každého statku rozprostírá se v dlouhých tratích od stavení až na hranice, jak si kolonisace sudetská v XIII.-XIV. stol. V tom libovala.
Selská stavení jsou celkem novějšího původu, obyčejně o jednom poschodí, kde bývá sýpka. Obyvatelstvou živí se rolnictvím, chudší ledé pracují v lesích nebo v továřnách ve Šternberku. Katastrální rozloha měří 2037 ha. Na východní straně je půda pískovitá nebo kamenitá, na západní jsou místy mokřiny. Sedláci jsou pracovití, spořiví, velmi zámožní, ale pyšní a nacionálního smýšlení, jako v Medlích. K větším selským statkům náleží 100 - 180 měr dobrých pozemků, zejména na rovině. Luk je hojnost a proto chov dobytka kvete. Podnebí jest příjemné, zdravé. Ovocnářství daří se velmi dobře, zejména ořechy, ba i jedlé kaštany. Obrovský kaštan stojí ve farské zahradě.
Znamenitá poloha klimatická dala podnět v l. 1914-1917tých ke zřízení zemského léčebného ustavu pro plicní nemoce (pasecké sanatorium). Další velice důležitou památkou je pasecký kostel sv Kunhuty.
V letech 1658 - 1677 připomíná se v Pasece německá škola. Obecní účty pasecké z r. 1676 psal Jeremias Ferdinand Finckh, učitel a obecní písař v Pasece. Učitel měl v minulém stol. Od obce 25 zl. 31 kr., pole na 2 měřice a louku, obvykle dávky od farníků a vrchnosti.
Vyučovalo se původně v nynějším obecním domě. R. 1873 vystavěna nová dvojtřídka (od r. 1907 trojtřídní). Déle učili: Josef Kuhn (1847-1880), Eduard Kroupa (-1911).
V obecním archívu mívali staré české listiny od majitelů Sovineckého archivu v Loučce. Dosud v Pasece chovají urbář sovinecký, německý sepsaný r. 1609 za Jana st. Kobylky z Kobylího podle starších urbářů česky sepsaných Historické foto - dům čp. 18 v Paseceza pánů z Boskovic na Sovinci od r. 1563 počínaje, jak jest na titulním listě poznamenáno.
Jsou tam jména a povinnosti všech majetníků usedlostí z celého panství sovineckého, ze vsi (20) byly tehdáž ještě českými: Paseka, Karlov, Těchanov a Křižov.
Některá jména tratí připomínají původní české osazení krajiny; např. Podhura (Podhora), Horken, Pohenca (les), Pálena od vypalování lesů za účelem kolonisace, jistý les a potok sluje dosud Papufka = Popůvka, jiný potok u Houkovic Teplica. V Černém příkopě při silnici do Loučky dodává skalní lom štěrk téměř pro všecky okresní silnice. V místě jest pošta.
Pasecký Grund, víska s 39 obyv., jest částí pol. Obce Molkova (Mutkova) v okr. Šternberském, oblíbené místo výletní a lesní zátiší.
Karlov (německy Karel) - osada patřící k Pasece
Dříve nazýván Karlsdorf. Nezámožná, horská, zcela německá, polit. a katastrem (266ha) samostatná obec sv. (15 km) od Uničova v lesích mezi Pasekou a Sovincem. Karlov připomíná se r. 1417, kdy Petr ze Sovince zapsal a daroval své manželce Kateřině na svém podílu na hradě Sovince, na všech Pasece, Karlově, Křížově a alodním dvoře v Křížově 30 kop roč. činže.) Odtud má stejné dějiny se Sovincem.
Podle urbáře z r. 1609 bylo ve vsi 19 osadníků (12 s čes. a 7 s něm. jmény); byl tedy Karlov tehdáž ještě převahou českou osadou. Celoláník byl 1, půl láníci 2, čtrvt láníci 10, 2 menší hospodáři, domkář 1 a na obecním 2 osoby. Jména českých osadníků: Lipný, Černý, Šunta, Odražka, Šlolant, Říha, Šišma….
Roboty se konaly u křižovského dvoru, tam se kopala řepa, sázelo zelí, hnůj se rozhazoval, také 6 fůr dřeva k zámku se přiváželo. U Dl. Loučky žali a hrabali obilí nebo u Paseky kde se jim poručilo. Za trávu dávaly plů panny lnu ročně, za vochlování po 1 českém groši.
R. 1678 byli na domech: Melichar Urban, rychtář, Hanuš Sunta dř. Martin Šunta, Baltazar Ludwig dř. Jusa Stainka (Staněkú, Martin Gabka, Martin Parsch dř. Matěj Šembera, Hanuš Mazanej, Hans Kunert dř. Petr Beran. Do r. 1749 se poněmčila jména a obyvatelé: Po Šuntovi Schnuth, po Staňkovi Stancka, po Šemberovi Schombra, po Mazaném Mayer. Tehdy patřilo poddaným 265 m polí, 298 m pustin, 7 m zahrad, 2 v. sena. Nápis na obecní pečeti zněl: DORF KARL, a znakem na ní žalud.
R. 1790 bylo v Karlově 27 domů, 157 obyvatel. 1890: 34 domů, 222 obyvatel. 1900 32 domů, 198 obyvatel. Obyvatelstva ubývá, protože jest nedostatek výživy, ba ani v břidlicových lomech se nepracuje. Lidé pracují teď jen na polích a v lese.
Ves jest přifařena do Paseky. Škola jednotřídní je stará nedostačující. Slovanské založení je až dosud patrné na semknutých usedlostech. S hory Korlovské (623 m) již. vsi je krásný rozhled do roviny a na protější pahorkatinu.
